LORETA HUDEBNÍ

Barokní zvonohra

hodinová věž v průčelíV osmiboké věži uprostřed loretánského průčelí se už 320 let nachází v Čechách naprosto unikátní hudební nástroj. Zvonohra, která příchozí každou hodinu povzbuzuje k modlitbě, je v povědomí lidí s Loretou nerozlučně spjata. V době svého zprovoznění - na konci 17. století – byla v českém prostředí skutečnou pozoruhodností.
Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Autorem 27 signovaných zvonků je amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claude Fremy, který je zhotovil v rozmezí let 1683-91. Svěcení zvonků v Loretě roku 1695 před jejich umístěním na hodinovou věž se stalo velkolepou slavností. Každý zvon měl svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich převzal patronát sám císař Leopold I.

Číst dál...

klaviaturaSobotní varhanní koncerty 

Máte rádi varhanní hudbu? Naplánujte si návštěvu Lorety na sobotní odpoledne - v rámci prohlídky můžete vyslechnout koncert. Od května si opět můžete vychutnat vznešené tóny loretánských varhan.
Číst dál...

organOtevřený kůr se vrací!

Nenechte si ujít komentované prohlídky barokních varhan

19. červenec (st) – poslední volné termíny 10.00 a 11.00.

Číst dál...

Varhany kostela Narození Páně 

organ
 

Loretánské varhany patří k výjimečným barokním dílům a jsou vyhledávaným koncertním nástrojem. Jejich vznik souvisí s posledním rozšířením loretánského kostela ve 30. letech 18. století. Nástroj dodala známá dílna z Králík, pracovali na něm postupně tři mistři: J. B. Halbich, F. Katzer a K. Weltzer.

Číst dál...

Hudební historie Lorety

h 5Založení Lorety v Praze v roce 1626 obohatilo nejen oblast mariánského kultu. Zároveň byl položen základ pro rozvoj významného centra liturgického hudebního života. Již tři roky po vysvěcení Svaté chýše v roce 1631 nalézáme v provinčních análech zmínku o provozování loretánských litanií o sobotách. O dvacet let později již jsou všechny mše o mariánských svátcích doprovázeny figurální hudbou.

Významným impulsem pro rozvoj hudebního života byly finanční nadace zbožných donátorů. Z nich bylo možné v následujících letech zaplatit například provozování rorátů při liturgii nebo hrát loretánské litanie jako součást různých projevů lidové zbožnosti či kázání. 

h 6Rostoucí objem finančních prostředků určených na hudbu vedl Václava z Lobkovic v roce 1682 k vydání zvláštního předpisu Ordo a musicis observandus, který stanovil pravidla pro provozování hudby. Kromě závazných časů pro konání bohoslužeb obsahuje předpis i délku liturgické hudby. Ta měla trvat nejméně hodinu. Z předpisu je i zřejmé, že hudebníci měli na starosti i zpěv duchovních písní v mateřském jazyce. V případě Lorety se jednalo o němčinu, v pozdějších letech jsou dochovány zmínky i o českých duchovních písních. Další předpis o provozování hudby byl vydán v roce 1727 loretánským agentem Schmützlerem. V této době dosahuje hudební život svého vrcholu. Mezi pražskými hudebníky je místo v pražské Loretě považované za jeden z nejprestižnějších a také z nejlépe placených postů.

h 1Významnou osobností loretánského hudebního života v 18. století byl Antonín Mořic Taubner. Syn Konstantina Antonína Taubnera, loretánského regenschoriho, zde působil od roku 1740 nejprve jako hráč na violone, později jako varhaník. Dobové prameny o něm uvádějí, že byl také houslista, básník a skladatel. Zejména poslední dvě profese silně ovlivnily hudební život poutního místa. Taubner komponoval rozsáhlá oratoria určená pro provedení u Božího hrobu na Zelený čtvrtek odpoledne. Známe na dvě desítky titulů těchto oratorií s tématikou příslibu Boží spásy, avšak do současnosti se k naprosté většině dochovala pouze libreta. Jen jediné oratorium existuje i s nekompletním notovým zápisem, avšak u něj není dosud Taubnerovo autorství jistě prokázáno. Kromě oratorií komponoval mše, offertoria a árie, které byly posluchači ceněny, ale ani tyto skladby se do současnosti nedochovaly. Antonín Mořic Taubner byl 9. 10. 1765 pochován v kryptě pod kostelem Narození Páně, kde odpočívá dodnes.h 7

Poslední významné období rozkvětu hudebního života zažila pražská Loreta za regenschoriho Franze Strobacha na přelomu 18. a 19. století. Z jeho působení se dodnes dochovala rozsáhlá hudební sbírka, v současnosti je v majetku rodiny Lobkoviců. Hudebniny výmluvně ilustrují rozsah liturgické hudby, který se zde provozoval, a jsou cenným pramenem pro výzkum hudebního života v celorepublikovém měřítku.