Z historie poutního místa
Teprve projdeme-li průčelní budovou, ocitneme se totiž u samotné "lorety" - tedy vlastní Loretánské kaple, tzv. Santa Casy. Je to kopie nazaretského "svatého domku", který je uctíván v italském Loretu jako místo, v němž došlo k zázraku Vtělení. Kaple, na vnějšku po italském vzoru bohatě zdobená reliéfy, je duchovním středem celého poutního místa. Stojí volně v prostoru nádvoří, obklopena patrovým ambitem s nárožními kaplemi.
V ose nádvoří, za loretánskou kaplí, je možno prohlédnout poutní kostel Narození Páně - jeden z nejkrásnějších zachovaných rokokových interiérů v Praze. V sobotu odpoledne se zde rozeznívají barokní varhany v pravidelných koncertech pro návštěvníky. Hudba ostatně provází příchozí po celou dobu jejich návštěvy v Loretě - každou hodinu se celá budova rozezpívá mariánskou písní zvonkohry, ve svátky místní varhaníci hrají dokonce na klaviatuře zvonkohry celé skladby duchovní hudby (program naleznete ZDE, případně ZDE).
Na závěr prohlídky návštěvníci přicházejí do prostor klenotnice, kde je vystavena podstatná část proslulého Loretánského pokladu. Vedle pokladu při katedrále sv. Víta jde o nejcennější chrámový poklad v republice. Vévodí mu Diamantová monstrance, zvaná též Pražské slunce, zhotovená na konci 17. století ve Vídni s použitím neuvěřitelných 6.222 diamantů.
Historie Lorety je často velmi pohnutá a zahrnuje nejen vrchol baroka v Praze, ale uchovala nám i stopy duchovního života církve u nás. O Loretu i o poutníky od založení místa pečují řeholníci řádu Menších bratří kapucínů - Provincie kapucínů v ČR (OFMCap.), jejichž klášter s kostelem P. Marie Andělské je v sousedství.
>> mohlo by vás také zajímat