Loretánský domek – Santa Casa – je stavba, která původně stála v palestinském Nazaretu a byla svědkem tajemného a posvátného okamžiku Vtělení, kdy archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii, že počne z Ducha svatého, a kdy se jednorozený Boží Syn stal v jejím lůně člověkem. Zde pak svatá Rodina přebývala po návratu z egyptského vyhnanství a Maria tu žila až do Kristovy smrti. Mariánský domek se stal záhy uctívaným místem křesťanů a následně i terčem opakovaných útoků saracénů. Nejnovější výzkumy prokazují, že tři stěny Casy, přiléhající původně ke skále, byly r. 1291 zásluhou poutníků rozebrány a po jednotlivých částech přepraveny lodí nejdříve do dnešní Dalmácie a později, r. 1294, do Loreta poblíž italské Ancony. Zdá se, že jméno rodiny Angeli, která stála v pozadí transferu domku ze Svaté země, dala časem vzniknout legendě o zázračném přenesení prostřednictvím andělů (což se často obráží v dílech výtvarného umění).

Jak stoupal věhlas italského Loreta, začaly se v záalpských zemích od 2. poloviny 16. století objevovat kopie těchto staveb - odvozená poutní místa, která více či méně zdařile napodobovala architekturu původního mariánského domku. Pro většinu loret se stala závaznou podoba italské Santa Casy, resp. renesanční architektonické řešení mramorového obložení domku (dílo slavného architekta Donata Bramanta), které jako relikviářová skříňka chrání exteriér kaple. Její původní vnitřní vybavení bylo bohužel zničeno při požáru r. 1921. O to cennější jsou svědectví odvozených poutních míst, zachycujících věrně původní podobu originálu. Ostatně i dnes je pražská Loreta lidmi často vnímána jako hřejivý kousek Itálie v oblasti daleko za Alpami.